Drtiče dřevního odpadu
Pokud použijete internetové vyhledávače k nalezení drtiče vhodného pro velké zahrady, případně příležitostné větší drcení, dostane se vám seznamu mnoha a mnoha internetových obchodů, ve který nabízejí stále ty samé výrobky od cca dvou firem - nejčastěji GTM a MTD za stále stejnou cenu. K mému překvapení v zahraničí existuje mnohem více výrobců, jejich prodej je v Česku ale spíše vyjímkou. Ke svému překvapení jsem ovšem zjistil, že existují výrobci drtičů a štěpkovačů i v našich končinách, pouze je přes množství internetových prezentací eshopů téměř nemožné se k nim dostat. Často se ale soustředí především na zemědělské a lesnické využití.
Drtič vs. štěpkovač
Nejdříve trochu přehledové terminologie. Drtiče zpravidla vyrábějí skutečně drť, malé kusy vhodné k mulčování, nebo v některých případech k topení, ovšem pozor, drť má tendence hnít, takže skladování je obtížné. Štěpkovače vyrábějí spíše větší kusy, špalíčky, vhodné právě k topení. Nadále se budu věnovat drtičům. Dle pohonu se drtiče ještě dělí na elektrické a benzínové. Elektrické drtiče zahradního odpadu prodávané v hobby marketech, jsou spíše taková šidítka vhodná na pár větviček a ostříhané kytky. Drtiče pro serióznější práci poznáte již podle hmotnosti, protože už z principu konstrukce vyžaduje nějakou masu materiálu, aby drtič mohl pracovat.
Drtiče, které budu dále rozebírat se, až na vyjímky, pohybují v oblasti samostatných benzínových drtičů (tedy nikoli traktorových) v kategorii od cca 50 do cca 200kg.
Pro konstrukci pohonu je důležitý ne jen výkon, ale i způsob převedení síly motoru na drtící mechanismus, kde je jednoznačně lepší použít klínový řemen, který omezí přenos vibrací a rázů přímo na hřídel motoru, jak je tomu u strojů, kde je hřídel přímo připojena na drtící mechanismus.
Důležitou vlastností drtiče je i jeho skladnost a možnost přepravy. Většina drtičů je vybavena kolečky různých velikostí. Vzhledem k hmotnosti je potřeba počítat s náročnější přepravou a proto je vhodné, aby bylo např. možné jednodušše odmontovat vhozy apod.
Nezanedbatelný je i způsob výhozu drceného materiálu, kde je jednoznačně lepší, pokud drtič má výhozovou hubici, rameno, které umožňuje drť nakládat rovnou do vozíku, či kolečka. Výhoz na zem znamená další množství práce s nakládáním a odvozem.
U benzínových drtičů je potřeba počítat s nezanedbatelným hlukem, mnoho výrobců malých zahradních drtičů se v reklamě soustředí právě na "nehlučnost" daných výrobků. Pokud ovšem skutečně chcete něco drtit, pak se bez hluku obejdete jen těžko.
Způsob drcení
Existuje několik "konkurenčních" technologií a konstrukcí drtičů. V zásadě jde o to, že existují dva základní způsoby jak drtit větší průměry
- noži na masivním setrvačníku, kde se drcený materiál přivádí z boku na setrvačník, nazývají se také bubnové drtiče
- noži na válci (označované též jako válcové drtiče), což se nejlépe přirovná k vkládání drceného materiálu do ozubeného kola
k tomu se přidává možnost drcení jemného odpadu, jako jsou malé větvičky a listí pomocí kladívkových drtičů (množství volně visících roztočených kladívek různých tvarů).
Každý princip, jak to bývá má své výhody a nevýhody.
Konstrukce drtiče s noži na bubnu setrvačníku má výhodu poměrně konstrukčně jednoduchého a funkčního řešení, obdobného krouhači zeleniny v domácích robotech. Nevýhodou je, že v podstatě nelze počítat se samovtahováním materiálu a ten je tedy do drtiče potřeba nechat padat gravitací, nebo dokonce přitlačovat. Jistá malá míra vtahování samozřejme existuje, při vhodném sklonu a průměru násypky, ale je velmi malá.
Konstrukce s noži na válci má hlavní výhodu v nezanedbatelném samovtahovaní. I zde je však potřeba počítat s tím, že bez dalšího prvku "podavače" je tato schopnost omezená.
Kladívkové drtiče pak bývají často součástí setrvačníkových bubnových drtičů. V podstatě naprostá většina drtičů, které mají dva vhazovací otvory, jsou tato kombinace, kdy skrz jeden otvor přivádíme větší průměry k nožům na ploše bubnu a druhým ke kladívkům na obvodu bubnu.
Co je tedy k dispozici?
Nejběžněji je tedy v obchodech k dispozici značka GMT, MTD resp. Hecht.
Za GTM jmenujme válcové drtiče GTS 600 (aktuálně není na našem trhu dostupný), GTS 900 a GTS 1300.
GTS 600 zdá se bude mít motor připojený přímo na drtící válec poměrně malé hmotnosti a šířky, což omezuje maximální drcený průměr na nějakých 5cm (což je tak rozumný rozměr, větší "větve" se již často dají použít k topení).
GTS 900 a 1300 se v zásadě liší hlavně výkonem, převod je realizován klínovým řemenem.
MTD je zastoupen především bubnových MTD modelem 475, který ničím přílis neoslní a nemá rameno pro výhoz drtě.
Firma Werco pod značkou Hecht pak nabízí malý bubnový drtič Hecht 6159, který je s hmotností 40kg nejmenší běžně dostupným benzínových drtičem, výhoz má však pouze gravitační, nicméně alepsoň v dostatečné výše pro umístění vozíku.
Začněme ale s méně známými značkami, které jsou na našem trhu dostupné.
GARSE s modelem DB 406 je zástupcem bubnového nožového drtiče kombinovaného s kladívkovým drtičem větévek. Výhoz je bohužel pouze na zem.
Poměrně málo je na našem trhu zastoupena značka Eliet (i když stále existuje dost prodejců), která využívá vlastní mechanismus drcení, kdy na hříděli jsou umístěny trojúhelníkové nože. Princip je popsán na stránkách výrobce a měl by umožňovat kombinaci výhod bubnových a kladívkových drtičů bez nutnosti dvou vhozů. Průměry drceného materiálu bývají ale zase o neco menší než u konkurence ve stejné cenové a výkonové hladině.
Jediné zastoupení má u nás značka Pubert a její drtiče řady Devor, kde se bude zřejmě jednat o bubnový drtič s menším množstvím kladívek, bohužel připojený zřejmě přímo na hřídel motoru, nicméně má (polo)vysoký boční výhoz.
Další značkou s poměrně malým zastoupením je Ama bubnové drtiče s nízkým výhozem a přímým napojením hřídele.
Firma Ostratický pak nabízí na našem trhu ještě drtiče Zanon BIO - bubnový drtič s kladívky s výhozem pouze na zem a přímým připojením na hřídel.
Ojedinělý je prodej značky Lumag označení HC1500, který má sice poměrně velký výkon bubnovo kladívkového drtiče, ale výhoz pouze na zem.
Oslavan a drtiče Caravaggi BIO.
Z českých výrobců pak zmíním především značku Laski a její řadu KDO, která je zástupcem bubnových nožových drtičů kombinovaných s kladívkovým drcením jemnějšího materiálu, které však hmostností 200+kg u největších z kategorie KDO značně znesnadňují manipulaci v členitějším terénu.
Zajímavou alternativou může být i použití univerzálního systému jako je český Dakr s nástavcem pro drcení. Nevýhoda je jen výhoz do strany. Podobně VARI má drtič Kajman 55
Velké množství drtičů značky Negri. Podle fotografie drtic Green Technology ovšem těžko říci zda to co prodávají je skutečně to, co je na fotce.
19.3.2016 jsem nalezl Turpil.
Zahraničí
Velmi zajímavě vypadají drtiče Haecksler, které jsou vzhledově velmi podobné drtičům GTM, ovšem mají dotaženo množství detailů jako skládací madlo, umístění nouzového vypínače, otočnou hlavici výhozu apod.
Relativně často lze narazit i na italské drtiče FBC nebo Ceccato olindo, Cavalliecavalli...
Čeští výrobci mimo kategorii
Pouze jako kuriozitu zmíním drtiče Tomahawk českého původu, ale určené pro jinou kategorii drcených průměrů a materálů se zajímavým principem "drcení" - v podstatě pásové strouhání.
http://www.bystron.cz/ http://www.vares.cz/ http://www.greenmech.cz/ http://www.zamecnictvi-zadak.cz/vyroba-stepkovacu