Aby to vydrželo...
Nevím nevím.. možná to je jen alibismus, ale přijde mi, že naši předkové dělali nějak víc věcí tak, aby vydržely co nejdéle. Důvod byl podle mne ten, že všechno dělali takříkajíc ručně, bylo to namáhavé a tím pádem řekněme drahé, takže to muselo vydrže pokud možno co nejdéle. Lidská práce je drahá i dnes, takže se nahrazuje stroji nebo Čínou.
A protože takový výrobek ze stroje je hotový rychle a levně, nemusí nic vydržet. Stává se z něj papírový kapesník. Takže se dnes třeba boty lepí místo šijí a vyhazují místo opravují. Jenže boty stále nelze kupovat jako elektroniku přes "net", protože každá noha je jiná a každá bota jiná. A tušíte co to je za pohodu rozšláplá a prověřená bota. Jenže místo toho abyste v těch botách chodili po návštěvách sousedů a na akce - tedy budovali svou sociální síť, bloumáte obchoďáky a prošlapáváte papírové boty, abyste si mohli koupit další, abyste si měli v čem jít koupit další... a potkáváte tam stejně "šťastné" další kupující stíny jejichž životní čas je vysáván kupováním. Je zjevné, že tzv. moderní nákupní centra, se snaží sdružit ono sociálno s nákupno. Nejsem z toho ale zrovna odvázaný, neboť primární cíl není ono sociálno, ale především to nákupno a sociálno se pak dohání netmo. To jsem odbočil.
Dalším důvodem k tomu, aby věci takříkajíc nic nevydržely je EKO. Vše dnes musí být rozložitelné a ekologické. Je to smutné, ale přesně tohle EKO podporuje zbytečnou spotřebu, protože výrobky se musí dělat tak, aby se rychle rozložili. Co je vám platné, že máte mobil, který funguje a je 10let starý (a to se ještě dělaly telefony, aby vydržely), když na něm začínají téct eko plasty. Nevím zda by to pomohlo, ale dostal jsem takový zvrhlý nápad, že by každý výrobce po uplynutí jím garantované a určené "záruční lhůty" musel svůj výrobek přijmout "bezplatně" zpět k znovu-zpracování (bezplatně dnes znamená jen to, že to zaplatíte již při koupi) a to bez výjimky, ať to jsou třeba papírové kapesníky nebo dětské pleny. Zajímalo by mě k čemu by to vedlo. Asi k ničemu, jako vždy, když se něco nařídí...
Zajímavá je i oblast potravin. Dnes již není potřeba skladovat doma zásoby na zimu, vše se vyrábí a spotřebovává takříkajíc na běžícím pásu. Tím pádem mizí techniky dlouhodobého skladování za běžných podmínek, protože když už něco, může to být permanentně chlazené/mražené/vakuové/pasterizované.
Ještě, že jsem o tom teď psal - a o víkendu mi přišli do ruky formičky na vánoční cukroví zvané ořechy. Nové - tedy z tak tenkého plechu, že se sami deformují, vyražené z plechu s ostrými hranami - tedy nezačištěné a ještě k tomu tak hloupě konstrukčně změněné, že do sebe zapadají hezky jedna na druhou, což je sice úžasné pro balení a skladování ve výrobě, ale naprosto nevhodné pro manipulaci s nimi při pečení a mytí.
Co tím tedy chci celým říci jest, že nám mizí znalosti a dovednosti takříkajíc dlouhodobého významu a naopak se rozvíjejí oblasti krátkodobé ničemnosti, čehož důsledkem je prostě to, že dneska už nikdo nic nevydrží a všichni považují sdělení delší než 160 znaků za nudné.