Mi lidé a naše brnění
Už od pradávna se lidé snaží o ochranu svých tělesných schránek proti chladu, poranění nebo proti zvěři či nepříteli. Od té doby, co byly objeveny nejrůznější kovy se k tomuto účelu používá metalických plátů. Někteří se domnívají, že vrcholem odbobí kovových brnění byl středověk se svými železnými brněními, do kterých byl "zakut" celý člověk. Je to ale omyl...
Brnění se jen od těch dob změnila. Dnes se jim neříká brnění, ale auta. A čím větší tím lepší. Tato nová lidská brnění mají na psychiku lidí neuvěřitelný vliv. Způsobují pocit nesmrtelnosti. Ovšem také neschopnosti odhadovat následky rozpohybování tuny kovu. Povinnou součástí autoškol by měli být lekce z fyziky následované zážitkovou fixací. Třeba takové jemné drcnutí autem.
Problémy všech brnění jsou zatím stejné - na jedné straně nám přidávají, ale na druhé ubírají. Tak např. dnešní brnění nám sice výrazně usnadňují rychlý přesun, celkem zásadně ale zhoršují naši pohyblivost a možnosti vnímání. Z našich pěti smyslů jsou v něm použitelné dva - sluch a zrak a to ještě špatně. Tedy v okamžiku kdy usedáme k řízení tohoto brnění, většina našich schopností se nezlepšuje, právě naopak - na rozdíl od mýtických dokonalých brnění. Mýtus dokonalých brnění je vůbec hluboce zakořeněn a zřejmě se podílí i na onom fenoménu nesmrtelnosti. Vezmeme-li novodobou podobu, jsou na prvních místech samozřejmě Batman a Ironman. "Obyčejní" lidé vybavení téměř dokonalým brněním.
Všimneme-li si vývoje brnění, je hlavním tématem bezpečnost posádky. Jen málokterý výrobce propaguje a vyvíjí systémy antikolizní a když už, je to často nepěkné fiasko, nebo opět jen odvrácení kolize, aby nedošlo ke škodám na posádce, majetku člověka nebo jiném člověku. Pramálo, či vůbec se ale zajímáme o škody na tvorech nebo třeba i stromech v okolí. Při klasickém nabourání do stromu všichni sprásknout ruce nad chudákem řidičem, ale že je odpraven strom se neřeší. Mi lidé velmi často a rádi zapomínáme, že naše okolí brnění nemá. Zkusme nezapomínat, že každý tvor, kterého ve svém brnění zašlápneme bude někomu chybět.
Věnováno kočce, která odpočívá pod hruškou. Navždy.
