Ořez versus prořez
Jaro je období ve znamení péče o zeleň. Některá péče je ovšem lepší kdyby nebyla. Zeleň sice dokáže přežít značnou část lidského úsilí, otázkou ovšem je v jakém stavu. S jarem se začíná odevšad ozývat zvuk motorových pil z baumaxů, obi, bauhausů a pod. Každý kdo dokáže nalít do pily olej a benzín a nastartovat ji, pasuje se na odborníka a řeže stromy hlava nehlava. Přitom jedna z prvních zásad péče o stromy je "když nevím jak, neřežu".
Na úvod si dovolím malou historku, které jsem byl přítomen. To servisu Husquarna přišel pán, velmi rozlícen, že si u nich koupil pilu a příslušenstvím za 14tisíc a po prvním víkendu pila přestala fungovat. Opravář pilu rozebral a sdělil pánovi že utavil spojku. Zákazník se rozezlil ještě více, jak je možné, že to nic nevydrží, že jen řezal nálety. Důvod je jednoduchý - s každým nástrojem se musí umět pracovat a mnoho lidí si nepřečte ani návod. I lopatu můžete během chvíle zničit.
Ale zpět k péči o zeleň, resp. zde stromy.
První věc, kterou si musíme při úvahách nad péčí o stromy uvědomit je, že stromy tu jsou miliony let. Jejich funkční a strukturní vlastnosti jsou téměř dokonalé a ke svému životu člověka nepotřebují. Důvodem k tomu, aby člověk do stromů zasahoval je pouze jeho vlastní záměr strom tvarovat, za účelem zvýšení vlastního pohodlí nebo bezpečí, nebo řešení problémů nemocných jedinců.
Pokud se nejedná o likvidaci (tedy primárně kácení, i když druhá půlka stromu je pod zemí), je potřeba myslet na to
1. že řežu do živého
2. jak to bude vypadat až skončím
3. jak se můj zásah projeví za desítky let
Řežu do živého
Pokud si uvědomíme, že strom je organismus, začneme k němu přistupovat jinak. Bezhlavé řezání "kam dosáhnu" je typický špatný přístup. Pokud překročíme pomyslnou linii "když nevím jak, neřežu" musím vést řezy tak, abych napáchal co nejméně škody. Tzn. řezy musí mít co nejmenší plochu, a nesmí zasahovat pletivo krčku.
Krom toho, že řez motorovou pilou při výškových pracích
je minimálně diskutabilní z hlediska bezpečnosti - jistě jste si všimli v
návodu k pile, jak se má s pilou zacházet - považuji osobně řez
motorovou pilou při prořezu na živém stromě za nevhodný. Pila nedělá jen
rámus a zplodiny, které jsou při náročné práci ve výškách stresující,
ale nechává daleko větší otřepy a nerovnosti v řezu, do kterého se mimo
jiné dostává i olej mazající řetěz. Použití motorové pily navíc svádí
přesně k řezu typu "řežu kam dosáhnu".
Jak to bude vypadat?
Chtě nechtě, jednou z hlavních složek prořezu je výsledný estetický dojem.
Ideální řez je takový po kterém nepoznáte, že strom byl prořezán - tedy
jeho koruna působí přirozeně, nikoli že se na něm neudělala žádná práce.
Dosáhnout toho není vždy jednoduché, ale při pohybu v koruně to je
možné. A to je právě rozdíl mezi ořezem a prořezem. Dnes se často k
pečovaní o zeleň používají plošiny. Důvod je jen jeden - je to pohodlné.
Pokud máte to štěstí, že se s plošinou vůbec ke stromu dostanete z
několika stran, pak se však stejně nedá dostat do vnitřní části koruny a
tak se z plošin vytvářejí typické pahýly, případně hlavové řezy, kdy se
všechny větve zakrátí a který snad již každý trochu znalý zavrhuje.
...za deset let?
Není od věci si uvědomit i to, že oddělením každé větve, ubírám organismu stromu zdroje, i zásoby. Je tedy potřeba počítat s tím, že se to strom bude snažit dohnat jinde, což zpravidla znamená množství mladých větví, které pokud se nezkrotí vytvoří buď vrabčí hnízdo nebo větve, které nejsou dostatečně zakotvené v kmeni. Velice dobře je tato situace vidět na dubech, které byly výrazně poznamenány napadnutím velkého množství sněhu na v říjnu roku 2009 a došlo u nich k polámání velkého množství větví.
Tyto stromy, zvláště ty mladé, dnes připomínají spíš angrešt. U starých se přirozeně přesouvají větve směrem níž, případně tyto mohutní, což dnes často vadí jak různým kabelovým vedením, tak dopravě.