Playing the Angel
Měl jsem za to, že k mým uším kdysi dolehla zpráva o tom, že britská skupina Depeche Mode zanikla. K rozkladu kapely došlo po odchodu jednoho z členů a, jak typické pro umělce, drogové aféře frotmena kapely. Považoval jsem DM za jednu ze skupin, které odešli společně s mojí pubertou. O to víc jsem byl překvapen, když jsem zcela náhodou shlédl nedávno na jedné zahraniční televizi kompletní biografii Depeche Mode, ve které jsem se dozvěděl, že skupina v roce 2005 vydala nové album. Pravda v trochu okleštěné formaci - ze čtyř lidí se na albu podíleli tři - David Gahan, Martin Gore, Andrew Fletcher. S nostalgií jsem tedy vyrazil zjistit jak se muzika těchto již hudebních veteránů vyvinula. Skladba "A Pain That I'm Used To" uvedená v biografii byla poměrně lákavá - začínající provokativní sirénou, a tak jsem se rozhodl podpořit hudební průmysl.
Album obsahuje 12 skladeb celkem cca 53 minut muziky. Za dominantní znak alba bych označil hrubý šum. Některé skladby mi zvláště v začátku připomínají samplovanou hudbu z dob ZXS a AY8192. Velká většina zvuků alba je takovýmto způsobem poznamenána a je to tak velmi charakteristický znak.
Skladby rozhodně doporučuji poslouchat v pořadí jak je skupina namixovala. Celkově se pak tempo postupně uklidňuje a album po svižných rytmech ze začátku končí téměř nostalgicky pomalými skladbami. Osobně se mi nejvíce líbí právě prvních 5 skladeb, ze zbytku vybočuje především Lilian. U ostatních zatím (i pochopení hudby se vyvíjí) shledávám jistou přílišnou zvukovou jedndoduchost mnohdy bez melodického motivu, která byla charakteristická zvláště u prvních ruchových alb Depeche Mode. Skoro to vypadá jako kdyby skutečně i v dnešní době elektronických nástrojů kapele chybělo pár hudebníků.
Ve skladbách najdete i poměrně dost recyklovaných motivů či zvuků made in Depeche Mode. Rozhodně se ale nejedná o pouhé kopie starých skladeb. Všechny jsou původní a zcela nové.
Zajímavé je, že v podstatě všechny skladby alba končí do ztracena, nebo postupným odumíráním jednotlivých nástrojů. Osobně si myslím, že některým by slušelo víc, ve správný moment je řádně utnout.
Celkově bych celé album neoznačil za nějakou převratnou pecku, ale po (údajně nevýraných) albech posledních let jsou na tomto určitě kousky, které zaslouží pozornost a budete si je broukat ještě ráno v koupelně. Nehledě na to, že všem kdo někdy poslouchali muziku této kapely a, zestárly stejně jako ona, ukáže další témata k zamyšlení.