Provence - kdo neviděl, neuvěří
Dlužím vám, nebo spíš sobě, druhý díl nařků francouzských. Nepublikuji je už s takovým živým pocitem jako díl první, nicméně napsal jsem je ještě ve Francii, akorát už nezbyl čas je publikovat. Tak teď to máte. Teď se totiž zase nudím jinde.
Pečivo
Pozornost nelze nevěnovat francouzkému pečivu. Přesněji jejich Boulangeriim a Patisseriim (pekárny a cukrovinky) a jejich nejdůležitějšímu produktu - bagetám. Bagety tvoří základní složku francouzského jídelníčku, a dle mého názoru, do znační míry i spoluvytvářejí charakter francouzkého jazyka. Tedy všech francouzkých jazyků a zprostředkovaně pak i jazyka. K tomuto závěru jsem dospěl na základě vlastní zkušenosti. Po konzumaci takové franzouzské bagety, si připadáte jako kdybyste právě, místo lahodné bagety, spořádali hrst střepů (jinak ta bageta je opravdu výborná). Takovýto zvyk samozřejmě nemůže zůstat bez následků a tak teprve s takto vylepšenou ustní dutinou dostanete správný přízvuk. Přiznám se ale, že jsem od francouzů okoukal způsob jak takovýto účinek bagety jemně eliminova, a to sice tím, že ji postupně trháme na malá sousta. Ani tak to ale není bez následků.
Silnice postopadesáté
Opět se musím vrátit k francouzským silnicím. Aspoň tedy tady v Provence je to vskutku zážitek. Jedna z podstatných věcí, které člověk musí rozluštit jsou zkratky. Když totiž vidíte cedule zaplavené zkratkami typu Z.I., Z.A. nebo C.C. absolutne nechápete co se vám tím snaží říci. Zvláště pak když pod sebou máte dvakrát název města a jednou s a jednou bez Z.I. a každý ukazuje jinam! Po rozluštění to konečně začne dávat trochu smysl - Z.I. je Zone Industriele = průmyslová zóna. Pokud se nechcete podívat na výkvět francouzského průmyslu, pak všechny tyto směry můžete ignorovat. Z.A. je Zone Aktivitéts (omlouvám se za případný špatný přepis) = zóny aktivního odpočinku. Většina které jsem viděl se skládala z pláží, kam přijdete a plácnete sebou, pique nique oblastí, kde fracouzi kozumují aktivně potraviny a hřišť na petanque, která mnohdy okupují centra měst, což vypadá zvláštně. Na druhou stranu je to o něco lepší kultura než zaplivané dlažební kostky s vajgly, tipycká u nás. Poslední zmiňovanou zkratkou je C.C. což je Centrum Comerciale, neboli nákupní zóna. Něco podobného bohužel vzniká i u nás. Naštěstí ale nedosahuje chaotičnosti zdejších zón, což je možná pouze dočasný stav, než nastane odumírání jejich částí stejně jako zde. Zatím nezmíněnými zkratkami jsou ve zdejším kraji populární pce - provence a mn - minut.
Hry, koření života
Zmínil jsem Petanque. Petanque je tu vskutku populární. Není se co divit, je to asi tak jediný sport, který se v Provence dá provozovat téměř celoročně. (Nepočítám sporty vodní, i když i u těch není prý v létě radno přes poledne vystrkovat nos, neb hrozí připálení.) Krom toho mají francouzi ještě jednu sportovní slabost a tou je cyklistika. Až uvidíte na silnici cosi co připomíná odstavný pruh, dobře se ujistěte, že to je odstavný pruh, často to totiž je pruh cyklistický a tam se rozhodně nepleťte. Protože když jedou francouzi na kole tak nejlépe peleton. A to není legrace, protože ten na křižovatkách nesesedá, takže bacha ze všech stran. Najdou se i jednotliví nadšení cyklisté, a ty obdivuji. Jednak jejich odvahu jezdit po francouzkých silnicích a druhak jejich odhodlání zdolávat zdejší serpentiny ve vedru na kole. Mimochodem za těch pár týdnů tady jsem byl svědkem dvou dopravních nehod moto-cyklistů - tedy naštěstí né přímým. To mi přijde statisticky až příliš...
Velmi populární je v Provence i paragliding. Jednoho parného dne jsem takle u cesty sebral stopaře s obrovským batohem. Paraglidista, který nedoletěl tak úplně tam kam chtěl. Přes drobné komplikace v podobě mezka na silnici a překvapení, že na něj mluvím anglicky jsem ho dovezl kousek k místu, kde už do kopce funěli další batožinári. Stěžoval si, že je moc mraků a narušují thermo proudění od země. Mně přišlo horkého vzduchu až dost. :) Zkusit si létání na paraglidu mne sice láká, ale stále si říkám, že jsem přeci jen stvořen pro pohyb po zemi a nikoli nad zemí a v Čechách se toho moc nenalétá, protože tady je moc stromů, křoví a málo thermo.
Krajina tvářená požáry
Krajina v Provence je na mnoha místech poznamenána požáry. Všude se to hemží cedulemi upozoňujícími na možnost vzniku požáru a nikoli jednou jsem zaznamel známky menšího či většího proběhlého požáru. I to je zřejmě důvod proč poměrně velké oblasti krajiny působí poněkud nezarostle. Mnohdy se stačí pozorněji podívat pod nově narostlé keře, abyste spatřili pahíly stromů a na některých přeživších stromech pak najdete známky ohoření. Člověk v takovýchto chvílích blahořečí praotce Čecha, že se usadil u Řípu. Některým lidem, kteří hudrají na naše počasí, že moc prší, říkávám, že voda je život. Většinou si to člověk ale uvědomí až když je tam, kde není.
Pobřeží
Francie, zvláště ta jižní, má evidentně příliš krátký kus pobřeží středozemního moře. Usuzuji tak podle množství francouzů, kteří se na něj pokoušejí dostat. To jsem takle jednou chtěl vidět moře a tak jsem si to zamířil do malého městečka kousek od Toulonu. Nevím zda jsem se jen vyskytl ve špatnou dobu na špatném místě, ale k moři jsem se nedostal, neb s autem se dalo zastavit jen v zácpe, rozhodně ne na parkovišti, abych snad ještě někam mohl jít. Škoda, moře vypadá velmi pěkně.
Letiště v Marseille
Letiště Marseille, není v Marseille. Jako ostatně hodně letišť. Je u Marignane a jeho část je, aspoň to tak vypadá, postavena do moře, kde hluk vadí už jen rybám a ty si zatím stěžovat neumí. Těžko porovnávat okolí letištěm s pražským, přesto si dovolím několik, samozřejmě stěžovatelských, poznámek. Na letišti jsem byl několikrát a směrem na něj se dostanete dobře. Směrem z něj už podstatně hůře a v podstatě nikdy se mi nepovedlo trefit tu silnici, kterou jsem chtěl. Francie má totiž placené dálnice a tak značení připomíná spíš inzerci na dálnice než praktické značení. Na základě průzkumu okolí letiště jsem dospěl k názoru, že většina světového automobilového parku parkuje u letišť. Pohyb pěších osob je pak natolik minoritní záležitost, že se jím není proč zabývat. I přesto, že nejbližší oblíbené letištní noclehárny etap, ibis a spol, jsou 7 minut husího pochodu, všude vám je nabízen odvoz a značení kudy pěšky buď není vůbec nebo je zarostlé. Skvěle je na tom i oblast autopůjčoven, která zabýrá naprostou většinu plochy před letištěm a nachází se na ní budniky snad všech autopůjčoven světa. Vyjet z parkoviště půjčovny se ještě dá kličkováním mezi závorami a patníky, ale návrat vozu se bez několikerého objetí letiště neobejde. Pokud totiž pojedete podle značení, skončíte v bráně Securité a jen smutně koukáte na šipku o kousek dál, která určuje další směr pouti k autopůjčovně, ovšem tato se nachází několik metrů za značkou zákaz vjezdu, jednosměrná ulice. Pokud skutečně toužíte zapůjčený véhicle vrátit, nakonec vám stejně nezbyde než na jiném místě opravdu do jednosměrky vjet. Pod touto se ale nachází cedulka, francouzsky říkající, že zákazníkům půjčoven vjezd povolen. Hotovo dvacet.
Tím se s Francií zatím loučím. Lidé se do Provence prý často a rádi vracejí, zvláště na dovolené.. no asi jako na kanáry - nic pro mně.