Provence, země zaslíbená - jak pro koho
Provence je provincie ve Francii. Jižní. To kdyby náhodou někdo nevěděl kde to je. Průměrný francouz totiž neví kde leží Česká Republika. Je to smutné, ale je to tak. I americké zpravodajské agentury už snad našli Česko na mapě světa, po té co tu mají stavět radar. Ve Francii zatím neměli důvod. Kdo nechce číst mé občas kousavé francouzské poznámky nechť přejde jinam.
Provence má již téměř španělský charakter. Tím jsem to asi moc nevysvětlil. Je to prostě země, kde už je na mně moc vedro, co se tu nezalévá tak uschne nebo má trny a je nepoživatelné, všude převážně kamení a prach, konstrukce domů odpovídá požadavkům chránit před sluncem, dřeva tu ale zase tolik není, takže zbylo jen na okenice, zato kamení máme habaděj, sníh neznáme, takže okna a dveře mohou být až na zem, ulice stačí šířkou dělat takové, aby projel povoz, dnes auto se sklopenými zrcátky, sněhové mantineli nehrozí, zato slunce je potvora a do úzké ulice se moc nedostane. A protože máme úzké silnice a křižovatky naprosto nemožných tvarů, máme i několik rozměrů značek, velké to je když je místa dost, malé, když by se umístěním značky ulice zůžila tak, že by tam povoz už neprojel a žádné. To je pak na francouzské intuici řidiče. Dále pak máme speciální pravidlo jak používat světla na automobilech. Sviťte podle toho jak vidíte a blikejte na ty, kteří zrovna nesvítí jako vy. Blinkry na autě jsou zbytečnost, stejně v husté zástavbě nejsou vidět, na cestách mezi polem s révou a polem s levandulí není kuli komu blikat a na kruháči má stejně přednost ten co po něm jede. (Podle neověřených informací bude další verze Dacie Logan už bez páčky na ovládání blinkru, zůstane jen nouzové blikání všemi čtyřmi, bez kterého se zatím neobejdete ani u Renaultu - snižování nákladu je nezbytný předpoklad novodobého bussinesu.) Silnice sice neoplývají takovým množstvím děr jako u nás, holt mráz je svině, ale zato u nás máme aspoň krajnice a pruhy na silnících. Pravda v podslední době dochází barva mnohdy i u nás, Francie jako země na míle před námi už používání barvy na značení pruhů většinou vzdala. Abych jim někřivdil, samozřejmě dálnice a silnice vysokých tříd jsou pruhované i vícepruhové. Jen škoda, že ze směrových svislých značek mnohdy opadává čená barva na bílém reflexním podkladu - ideální v noci, kdy na vás celá značka zběsile svítí, ale co na ní je nestihnete přečíst ani při šedesátce. To už máte ale za zády nervózního francouze, který vás musí předjet. Zvláště milé to je v horských serpentýnách, kterých je v Procence celkem dost. To je pak někdy lepší prostě zajet do škarpy (rozumněj, odpočívadlo nevymleté tak, že utrhnete podvozek) a nechat ho-je předjet. Při předjíždění neblikejte, mohli byste tím zmást muflona pasoucího se na nejšťavnatějším kusu trávy u patníku a už vůbec ne pokud máte Renault Five. Nejoblibenější vozy tu jsou jednoznačně Citrón a Renó, málem bych zapoměl na Pežó, následuje Alfa Romeó a Fiat, sem tam se někdo smiluje nad Oplem a zvrhlíci si pořizují BMW a VW. Potkal jsem dokonce dvě škodovky - jednu novou Fabii a jednu starou dobouchanou Felicii kombi. Nikdy se mi nechtělo moc věřit argumentům, že auta vyráběná v jižních zemích nejsou vhodná pro provoz tam, kde teplota klesá v zimě i pod nulu a sníh se odstraňuje solením. Když tak koukám na, z našeho pohledu značně odlišnou kulturu polních cest, úzkých uliček a prudkých nájezdů, nehce se mi věřit, že by nezapoměli na ochranu karoserie před solí.
Další odstavec začnu ošklivou větou. Franzouci jsou čuňata stejně jako lidé všude jinde. Sice se všichni neustále líbají, potrpí si na etiketu a parfémují snad i děti, u odpočívadel ale najdete stejný, ne-li větší binec (=odpadky, nas-rano), jak jinde. Pravda, zvláště v Provence na to nejsou sami. Zejména některé lokality jsou turisticky velmi atraktivní a tak francouzům samotným hodně pomáhají italové a holanďani. Zdaleka největší internacionální skupinu turistů ale tvoří masařky... tedy chtěl jsem napsat m...muuuum...mmotorkáři. Provence je jistě rájem motorkářů. Úzké serpentýny, kde to můžete klopit až dřete kolenem a akcelerovat při předjíždění všeho možného podél skály, propasti nebo prostě jen kamenné zídky, je jistě adrenalinový zážitek. Jeden rozumný člověk z Německa před časem prohlásil, po své vlastní zkušenosti, že motorka má smysl tak v Kalifornii nebo na Floridě. Přidám ještě jižní Francii. Osobně v motorkách žádné vleklé výhody nevidím - spotřeba stejná, nádrž malá, pád=úraz|smrt, déšť=průser, kombinéza=vedro. Někomu to ale učarovalo, pak je Provence pro něj. Prší tu podstatně méně než u nás a tak jistě svého oře využije daleko více, než dva měsíce v roce.
Národním sportem francouzů je ignorace angličtiny. Není se co divit, proč by se meli učit druhý světový jazyk. Bohužel doba pokročila a první je stejně čínština. Přesto, že jsou s Anglií v podstatě sousedé a dokonce si mezi sebou (blázni) vykopali eurotunel, stejně to nepomohlo a anglicky mluví většinou špatně a s obtížně rozlišitelným přízvukem (dáno zřejme zcela odlišnou melodií francouštiny). I obsluha u MacDonalda je na tom s angličtinou tak mizerně, že vám na slova "Mac Chicken" anglicky, naservíruje "L' Big Mac". Pokus o začátek hovoru v angličtině je tak naprosto zbytečný. Nezačnete-li aspoň "Parlevuenglé", jste ztracený případ. Někdo je ale přeci jen povolnější, a zvláště v turisticky rušných lokalitách už asi přišli na to, že i ta holota líná, co neumí francouzsky, nosí peníze. A tak občas někde je i nějký nápis v angličtíně, nebo popisek místa aspoň stručně anglicky. Netvrdím, že jsou francouzi nepřátelští, angličtina je pro ně prostě "až když všechno selže a nerad". Největší lapálie je to pak s jídlem. Bez francouštiny se těžko dá nakupovat i v supermarketech Casino, Proxy a Lidl. Jednak zboží často nemá anglický popisek (má ovšem německý, belgický nebo norský), takže jsem skončil u rozluštění fromage, salam většinou poznám a z francouzského pečiva na mne bohužel zbývá jen "big american" toustový chleba. Ještě, že v supermarketu jako Lídl prodávají některé německé potraviny. Další problém vás čeká u kasy. Nevím z jakého čertovského důvodu francouzi nemají na kase druhý display, aby kupující věděl kolik. Musíte se tedy přitulit k prodavačce za kasu nebo dělat, že obdivujete její dekolt a blbě se usmívat, protože jí nerozumíte ani slovo. Trapas numero uno je návštěva restaurace bez doprovodu francouzského spojence. Z lístku si můžete vybírat tak podle ceny, a doufat, že si neobjednáte nějaký oblíbený vtip. Vtipné bude jistě placení, neboť po půhodině čekání znervózníte jesli na vás s tím placením nezapoměli a nevíte jestli se můžete zvednou, nebo vás při pokusu o vstání od stolu rovnou zastřelí. Co jsem zatím zaznamenal, tak se v Provence platí převážně při odchodu u baru a to i v dražších restauracích.