Sockholm... Stockholm
Nejdříve je třeba říci, že jsem čekal větší Sibiř - rozuměj tmu a zimu. Zatím je ve Stockholmu jen pokročilejší podzim a stmívá se o půl hodiny dřív.. žádná tragedie, i když stmívání o půl hodiny později by bylo teda lepší. Teplota plusminus stejná, nicméně byl jsem ujištěn, že počasí se může změnit velmi rychle a že je jen neobvykle teplo. Je to země přímořská, i když moře mají jen takové to menší Baltské, ale zase ho mají až do města. Upřímně to moře ani moc nepřipomíná, minimálně to v tomto ročním období jako moře ani nesmrdí. Podnebí je hodně ovlivňováno golfským proudem, takže je teplejší než jinde ve stejné zeměpisné šířce, a pak pohořím na hranicích s Norskem, které způsobují že Švédsko je ve srážkovém stínu.
Co se Stockholmu týče město jako takové se svým královským sídlem je monumentální ale placaté. Což to by tak nevadilo, že palác postavili na jediném dostupném kopečku, ale oni zastavěli všechny kousky pevniny, které kde koukaly z vody a středem města vedou magistrálu a obrovský most Centralbron který je ještě obohacen o několik kolejí pro vlaky. Ve Švédsku vůbec asi jemně ujíždějí na vlacích, protože jedna kolej je zásadně málo. Po jedné jezdí zastávkový vlak, po druhé to švihají expresy a po třetí uberexpresy. Když kolem mne popprvé profrčel, měl jsem husí kůži - není to nic příjemného, když máte pocit, že kolem vás právě proletěla řízená střela.
Stockholm trpí syndromem asi každého velkého města - je to tu multikulti, se vším všudy, švédsky tu mluví asi tak polovina lidí, z nich půlka evidentně ve Švédsku moc dlouhou historii nemá. Naprosto příšerný fenomén, kterému jsme se kdysi smáli u scifi filmů jsou davy lidí jdoucí po ulici a mluvící sami se sebou... tedy oni telefonují, ale vypadá to jako banda bláznů. Několikrát jsem se nechal zmást, v domnění že někdo mluví na mne. Další fenomén jsou jízdní kola a musím říci, že to je o život, protože mnozí na kole ne jen telefonují, ale i patlají po mobilu. Na mnoha místech chodcům zbyl pruh, že se ani dva nevyhnou, kolem zběsile jezdí pelotony cyklistů na nejrůznějších herkách a bláznivě se předjíždějí. Velmi vtipní jsou busynessmani v obleku, jedoucí na kole a na hlavě mají napařenou přilbu ať už cyklistickou, nebo častěji něco jako na lyže, protože holt je tady zima a lidé se kola asi nevzdají ani když mrzne. Upřímně se děsím okamžiku, kdy se k něčemu takovému dopracujeme díky cykloteroru i u nás, protože je to naprosto příšerné. Naštěstí máme asi tu nejlepší obranu a tou je lidská lenost šlapat do kopce a máme ty kopce, které zatím nikdo nezboural. I ve Švédsku, které je mnohdy vzorem našim jinak zcela bezradným politikům existuje povinnost mít zimní pneumatiky. Samozřejme ale nastává dřiv než u nás. Překvapilo mě ale množství aut, které mají v běžném provozu penumatiky s hroty. Vzhledem k tomu, že u nás je to zcela zakázáno, mají naši zákonodárci co dohánět. U cyklistů jsem ale plnění této povinnosti nezpozoroval. Často tu mají na autech i přídavné světelné rampy - přehlédnout losa nebo trolla se nevyplácí.
Stockholm, jsem si překlepem překřtil na Sockholm - ať už to berete jako ponožku nebo jako socku, obojí najde paralelu. Nejvíce mi ovšem sedí na Stockholm vtíravá myšlenka označující ho za město plné neuvěřitelně bohatých nešťastných lidí. Opravdu slušnosti v českém i tak dost mizerném měřítku, je tu pomálu, tempo života naprosto smrtelné, většina lidí se tváří jako by mezi půlkami měli vražené sedlo, nejoblíbenější barva oblečení je bezkonkurenčně černá, takže to vypadá jako sraz funebráků... Přesto mají ulice lemované restauracemi a kavárnami, kde lidé za sklem (období předzahrádek dávno skončilo a všichni čekají sníh) sedí a konverzují, často řeší evidentně obchodní témata. Mezitím se po ulicích potulují vybírači popelnic a drobáků z automatů. Je to jistě povrchní pohled na město, je ale tím prvním. Tím druhým je jistá architektonická zajímavost centrální historické části, která mne ovšem zhnusila kýčovitýmy obchůdky s cetkami, stejně jako pražské staré město, a integrace všudypřítomné vody do městské aglomerace - Benátky to nejsou, ale jistě to musela být fuška i tak, na tom štěrkovitém podloží něco takového postavit. Ani nechci vědět kolik betonu tu všude je. Švédsko má navíc opačný problém než např. Holandsko - kontinentální deska se vlivem přechozího zatížení ledovce zvedá a to poměrně dost, takže ve Švédsku také budují hráze, ale proto, aby jim voda z vnitrozemí neodtékala do moře, které je mnohde již níž než původní hladina jezer.
Pro nás suchozemce je pak fascinující poněkud klidnější kultura lodní - i v centrální části kotví množství velkých lodí (v podstatě jen velkých, nechci vědět kolik je to stojí), mnohdy jsou to jen plachetnice, které v podzimním období zazimovávají a to tak, že na nich postaví krov a střechu. Je to jistě škoda, že nábřeží okupují na podzim už jen běžci provozující jogging, nebo kýho čerta, a většina prosklených krafáren je už zavřená. Osobně jsem se vypravil do Vassa Museet, kde měla být k viděné jakási neslavná Švédská loď, která se potopila hned jak vyplula, ale díky příznivým konzervačním podmínkám Baltického moře se dochovala až do doby, než se ji před pár desetiletími někdo rozhodl vytáhnout. Asi ho to ale stálo majland a tak celou loď obestavěl museem, takže z lodě jsou videt akorát tři podivné kusy stěžňů a jinak mají jen do 17h, takže smůla. Djurgarden bylo ale jinak nepřijemnější místo, které jsem na obchůzce Stockholmem navštívil, protože tam nebyla ani noha a byl tam klid, jen bárky povrzávající na vlnách a bohužel taky tma.
Nemohu si též neodpustit jistou vložku o kultuře stravování. Byl jsem v podobném režimu v různých zemích Evropy. Nevím z jakého důvodu, je Francie vnímána jako kulinářská-kuchařská autorita - co jsem tam já zažil, tak obědy si nosili lidi v plastových pixlách, nebo polystyrenových krabicích a ohřívali v mikrovlnce, vrcholem byla návštěva bageterie. V Německu jedí podle jízdního řádu - odcud podcut ein-zwei hlavně žádné pochutnávání, je to jen futr. V Rakousku máte na výběr mezi wurstem, pohankovou kaší a jídlem za příplatek, v Holandsku se oběd odbývá sendviči a různými, byť zajímavými drobnostmi. Co jsem zažil ve Švédsku je ale naprosto neočekávané. Kultivovanost, bohatost a rozsah "závodního" stravování byl naprosto neuvěřitelný. Samozřejmě část jídel je poznamenaná rybami, ale celkově je to velmi pestře a zajímavé. Součástí jídla za dejme tomu 110Kr byl i deserte dle vlastního výběru/kombinace. Lékořici sice moc nemusím, ale i ta lékořicová zmrzlina v kombinaci s malinovým koláčem a karamelkou byla velmi zajímavá.. lékořice je prý další věc, na které tu ulítávají - speciální obchod jen na lékořicové pochoutky jsem zatím neviděl nebo nepoznal, ale prý tu jsou běžné. Cena 110Kr je potřeba brát za ekvivalent českého oběda za 110Kč, ovšem kvalitou nesrovnatelné. Nejlevnější jídlokebab, který jsem tu viděl byl za 75Kr, jestli to ale bylo skutečně jídlo, nebo jen, že si můžete čuchnout to nevím - švédština není můj koníček. Cheesburger u McD tu dle mého pozorovnávání stojí 13Kr, což zase není tolik, ale kdo ví jaké mají kde ve Švédsku daňové sazby.
K hodnocení každé kultury patří i kultura záchodová. Švédsko zdá se nezná skupinové vylučování, neboť většina toalet je kabinková a to kombinované pánské dámské často bez rozdílu. Prostě WC. Žádné mušle, chlapi stojí stejnou frontu jako ženské. Rovnost pohlaví musí být. Nevím čím to, ale přijde mi, že to musí mít strašný vliv na odbavovací schopnost takových toalet. Na druhou stranu asi v zimně než rozepnou všechny ty tulení kůže, tak holt potřebují prostor a soukromí.
O Švédsku si dovolím prohlásit, že to je nejpokrytečtější společnost, kterou znám. Samozřejmě těžko soudit jen podle krátkého pobytu, navíc v hlavním městě, ale švédská společnost je sešněrována velkým množstvím "společensky prospěšných" nařízení jejichž výsledkem je, že na veřejnosti je vše tabu, nikdo raději nedělá nic, čím by se, byť jen teoreticky, mohl provinit, ale opravdový život je jen neveřejný, o veřejný prostor se nikdo moc nestará, protože se pedsi postará společnost. Příkladem budiž profláknutá státní správa alkoholu - krámky s nápoji nad 3.5% alkoholu provozuje jen stát a prodává tam státní úředník. Krámky mají ovšem otevřeno jen od 10 do 17h ve všední den. Kdo chodí normálně do práce nemá šanci nic kokupit. Řeší se to různě pokoutně... ano život na tmavém severu možná víc svádí k alkoholismu, ale toto řešení je trapné. Dalším příkladem je druhý oblíbený nešvar - cigarety. Lidí kouřících cigarety je tu vidět poměrně málo (např. v porovnání s německem), nicméně je tu veliké procento lidí, kteří používají tzv. orální tabák, který je krom švédska v celé evropské unii zakázný (důvod, že kdysi nějaký vědátor v EU prohlásil, že je orální tabák rakovinotvorný a parlamentáři odhlasovali zákon, načež se ukazuje, že to neni o nic víc pravda než u čehokoli jiného ponechme stranou). Je to způsob závislosti na nikotinu, který není tak viditelný a nikokho moc neobtěžje, ale je tu. Další záhadou je mi absence záclon. Měl jsem za to, že to je něco specifického pro Holandsko, kde prý existovalo nařízení na kontrolu obyvatel, které velké průhledy do soukromí bez záclon vyžadovalo. Proč je to i ve Švédku mi není jasné.
Švédové samotní jsou lidé stejní jako jinde, ale jejich společnost z nich dělá sociální kriply. Vzhledem k tomu, že švédsko má v podstatě stejný počet obyvatel jako ČR ovšem na mnohonásobně větší ploše (ovšem 12% obyvatel žije ve Stockholmu) dovedu si představit, že život v méně obydlených částech má poněkud volnější ráz. Přijde mi to ale celé, jako když se tuším v americe nesmí pít na veřejnosti alkohol, tak mají lahve zabalené do papírových pytlíků. Ještě dumám, která země to má zakázáno doma chodit nahý, bez zatažených závěsů...