Teorie státu dle ll
Říká se že s věkem přichází moudrost. Nevím zda to přímo nazvat moudrostí, ale jisté zkušenosti (špatné) a hloubavost nad chodem věcí snad ano. Snažím se tedy pro sebe fomulovat jakousi obecnou definici státu, rep. vysvětlení jeho fungování tak, aby to bylo maximálně srozumitelné. Upozorňuji že nemám humanistické vzdělání a tak moje terminologie může být nepřesná.
Stát jako instituci si zakládají jeho občané, aby spravoval společný majetek a prosazoval společné (společenské) zájmy. Jedná se v podstatě o spolek jako každý jiný, jen s větším množstvím členů. Pokud množstí členů naroste nad únosnou mez, musí vzniknou delegace práv, ve společenstvích jsou to různé rady, výbory apod. Ve státě nejrůznější volení zástupci na různých úrovních. Rozdíl mezi spolkem a státem je v tom, že zatímco členství ve spolku je dobrovolné, členem (občanem) státu víceméně být musíte.
V každé takové společnosti vznikají různé názorové směry a postoje, většinou vycházející z postavení (je to postoj že) a finanční situace daného člena. Dokud jsou postavení a finance všech členů plusminus stejné většinou problémy nejsou. S diferenciací přichází i různé názory.
Stát stejně jako oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Tedy dokud slouží členům je vše relativně v pořádku. Problém nastává pokud si takový státní aparát uvědomí sebe samu a svou moc a začne ji vy-zneužívat pro prospěch státotvorných orgánů a nikoli občanů.
Jak může dojít k tomu že stát ožije vlastním vědomím? Principy jsou dva:
1) postupné ukrajování svobod členů/občanů a jejich demotivací se o chod státu zajímat - tím nad jeho chodem občané ztratí kontrolu
2) princip ekonomický, tedy přesměrováním dostatečného finančního toku skrz stát, čímž vytvoří samofinancující se mechanismu, který občana nepotřebuje
Trochu k toku financí v ekonomice. Za zjednodušujícího předpokladu, že v ekonomice je konečné množství financí, lze si ji představit jako okruh ve kterém obíhá stále stejný objem peněz, jen různé subjekty z tohoto toku k sobě přesměrovávají různý objem prostředků, který jimi proteče. Peníze se nikam (obvykle) neztrácí, prostě je přijmete a dáte dál. Něco jako topení v domě, kde podle toho jak otevřete kohout radiátoru tolik vám do něj jde teplé vody, ale objem vody je v zásadě stále stejný.
Jedním ze subjektů v tomto okruhu je i stát. Pokud tok financí skrz stát přesáhne kritickou mez, může stát začít posilovat svou moc nadevšechny meze, neboť z vůle svých členů provozuje ne jen složky obecně prospěšné ale i represivní. Dostatkem financí je tedy stát schopen po svém sebeuvědomění, ne jen zastrašovat, ale i manipulovat občanem. Do manipulativní složky patří i média. Proto je důležité aby občané měli nezávislá média a poplatek za televizi a rozhlas je to nejmenší, co by měli sami od sebe dělat a ne na to mít zákon. Pokud ochrané mechnismy selžou vnikají režimy autokratické, diktátorské až tyranské.
Plyne z toho tedy, že stát lze na uzdě udržet dvěma způsoby - bránit onu pověstnou svobodu, o které většina lidí vlastně neví co to je, dokud o ni nepřijde (patří sem i svobodná média, dnes především internet) a minimalizovat finanční tok procházející státem. Stát totiž dokáže zkonzumovat jakékoli množství financí - jejich nárůst vykompenzuje zvětšením státního aparátu nejjednodušeji v oblasti přiklonění ještě většího finančního toku směrem ke státu a nárůstem represivní složky.
Nejznámějším prostředkem zachování svobod jsou všelidové, demokratické volby. Názor občanů je však manipulovatelný jak médii (propagandou), tak represí.
Z výše uvedeného plyne, že máme ještě druhou možnost, plynoucí z finančního toku, kterou si většina lidí neuvědomuje, a tou je ovlivňování kolik z finančního toku projde státem. Je smutným faktem, že tento protředek si občané uvědomí až když si musí svůj finanční tok obstarávat sami a nestačí měsíc počkat až přijde výplata od zaměstnavatele.
Ne jen dle Murphyho zákonů musíme vždy mít na zřeteli, že jakákoli
informace, či moc která může být zneužita, tak zneužita bude. Pokud tedy
dáte oživlému státu korunu navíc, použije ji z 50% na to, aby z vás další
korunu dostal - je to čistě logické ekonomické chování. Stejně tak jako by
občané měli volit a to předeším podle svého názoru, pak by měli
optimalizovat finanční tok směrem ke státu. Pokud jsou finance u občana může
totiž rozhodnout jak s nimi naloží - třeba je věnovat na dobročinnost či
investovat, ale pokud je dá státu už o nich nerozhoduje a musí počítat s
tím, že budou použity proti němu.
Pokud se Vám zdá, že tento článek naráží na EET, reklamu na EET v médiích a další podobně zajímavá opatření, jako pobídky k udávání, kontrolní hlášení, zákonem daná povinnost politických stran a hnutí k vedení třech různě transparentních účtů, povinnost pojišťoven přesunout své účty pod ČNB, požadavek na shromažďování informací o zůstatcích na všech bankovních účtech, tak se vám to nezdá. Ve státě kde největším zaměstnavatelem je Policie ČR se skoro 50k zamestnanci zatímco armáda má jen 20k (tedy větší nepřítel je uvnitř státu než vně) a kde přímo ve státní správě a přidružných organizacích (např. nemocnice) pracuje 25% pracujících lidí je potřeba si tyto dva principy dobře uvědomovat.