V zoologické zahradě...
Mé návštěvy zoologických zahrad jsou méně než řídké. Častěji sem tam byl snad jen jako dítě v rámci "výuky". Tento přínos zoo chápu, stejně jako jejich přínos pro zachování či snad i množení ohrožených nebo vzácných druhů. Moje poslední návštěva zoo ve mne ale zanechala spíš smutný pocit.
Navštívil jsem údajně největších ZOO v Evropě (nevím proč, ale asi každé ZOO je největší v Evropě, případně střední Evropě atd.), a nemohu si pomoci, dělá to na mne dojem "odnětí svobody". Ještě tak nejvděčnějši jsou malá zviřátka, která dokáží i v takovýchto teritoriích vykonávat nějaký pohyb. Většina velkých zvířat je ale ukázkou ospalosti a znuděnosti. Nic je nepudí v honu za potravou ani množením, takže v podstatě neustále vykonávají svou další nejoblíbenější činnost - spaní a čumění. V součastnosti se nacházím v poměrně podobné situaci jako oni, takže jejich stav velmi dobře chápu. Zvláště vězeňsky mi připadal areál Orang-Utan-Paradise, kde tedy nebyly jen orangutani ale všemožné opice. Celý seskládající se z plně omyvatelných kobek, skleněných vytríny pro živé tvory. To je ZOO. V podstatě poslední "ZOO", které jsem předtím navštívil bylo v Holandsku a to park Weluvezoom a tuším ZOO v Arnhemu. Obojí mi přišlo mnohem lépe udělané než největší ZOO v Evropě. Weluvezoom je v podstatě park, kde jezdíte mezi krávami a jiným zvířectvem na kole, pouze od těch nejvěších bisonů jste oddělení plotem. Je to úžasné, protože krajina patří zvířatům a vy jste tam návštěvník. Pokud chcete něco vidět, musíte se chovat tiše a pokud nechcete dostat šťouchanec od krávy i uctivě k prostoru zvířat. ZOO v Mnichově je naprosto tragicky opačným případem. Zvířata izolovaná do malých betonových výběhů (značně nadnesené slovo), mezi kterými vedou dálnice lemované občerstveními a restauracemi (čím dál zřetelněji chápu, že problém Evropské obezity není v nedostatku pohybu, ale přemíře levného a dostupného jídla, ale o tom jindy), kudy proudí davy návštěvníků s nanuky a houskami v ruce, za velkého halasu, dobře jsouc si vědomi, že jsou od jakéhokoli projevu nevole daného zvířete izolováni panceřovým sklem nebo aspoň pletivem či vodním příkopem. Lidé v této ZOO zcela postrádají úctu k prostoru a soukromí zvířete, fotí jej ze všech stran blesky (v prostorech kde to není potřeba, ale holt já tam mám nastavený automat a ono to blejská), přesto že je všude napsáno "nich futtern" zvířata krmí a "nich klopfen" mlátí do skla jako zběsilí jen aby si jich chudák ryba nebo tučnák všimli. Hlavní problém je podle mne v uspořádáním této ZOO. Příliš dobře si to nepamatuji, ale myslím, že právě v Arnhemu je ZOO uspořádaná jinak. Velké volné výběhy nad, pode, nebo vedle kterých vedou lávky, ze kterých můžete pozorovat zvířata při jejich běžném životě. V tichu a klidu. Možná si to příliš idealizuji, ale faktem je, že Mnichovská ZOO mně dost zdeptala. Snad jen velká voliéra, kde je poměrně veliký prostor ohraničen sítěmi na vysokých stožárech, a kde vám přímo nad hlavou přelétají exotičtí ptáci, poskytla trochu naděje. Škoda, že ptáků bylo jen 8 druhů - tedy z toho asi 4 celkem normální kachny. Ale bylo to jak má být. Šoupacími dveřmi jste vstoupili do světa zvířat a procházeli jste přímo mezi nimi. I vrabčák tam byl, ale ten asi prolezl dírou v pletivu.
Nejsem žádný vášnivý ochránce zvířat, ale rozhodně větší radost mám z ptáků přilétajících na krmítko, nebo srnky kterou potkám v lese, než ze zdeptaného slona v ZOO. I proto, že mi do toho nesmrdí přepálený tuk.