Vybíráme lyžáky
Již několik let odkládám koupi nových lyžáků. Důvod je jednoduchý, vybrat lyžák ve kterém pak nebudete trpět a nebudete si nadávat, že v botách za desítku jste si akorát zničili kotníky není legrace. I díky tomu se rozšířilo "řemeslo" bootfitterů a výrobci uvedli do běžnější praxe techniky používané pouze pro závodní boty - tedy technologie pro termickou případně mechanickou úpravu skeletu a samozřejmě i botičky. Jenže ten základní tvar, vám žádný bootfit neudělá, ten musíte vybrat správně. Ale jak....
Velikost boty
Ve velikostech běžných "vycházkových" bot panuje pravé peklo, na každé botě jsou uvedny rozměry ve třech různých škálách (EU, UK, US) a i tak rozměry né vždy odpovídají. U lyžáků je něco takového katastrofa, i díky tomu zřejmě výrobci lyžáků začaly používat tzv. mondo points (MP), což je (hurá) prostě jen délka vložky v milimetrech. Osobně si myslím, že tomu mondo points začali říkat jen kvůli zarytým angloameričanům a jejich palcovým mírám.
Ovšem protože výrobcům se nechce vyrábět skelety ve velikostech po půl centimetru, používají fintu - skelet např. pro botu 270 MP je stále 275 MP, vevnitř je stále 275 botička, ale dovnitř dají vyšší vložku. Nejlepší vizualizaci k tomu mají na levnelyze.cz.
Druhý parametr boty je šířka. Dříve se lyžáky dělaly spíše úzké (97mm), dnes je standard spíše 100mm. Bohužel v této oblasti nepanuje zcela shoda, kde se to vlastně měří a různí výrobci dělají různé kombinace (obvykle dvou rozměrů).
Další velký problém je nalézt v obchodech správnou velikost, protože stále platí že ty nejběžnější jsou vyprodané, což absolutně nechápu. Vždyť výrobci snad musí vědět jaké je rozložení velikosti nohou v populaci...
Typ boty
Protože již leta na lyžích ne jen jezdím ale i chodím a nebaví mě pokaždé "trpět" v jiných botách, hledal jsem boty kombinující možnost touringu a ježdění. Vzhledem k množství dní, kdy lze ale u nás lyžování provozovat nemá smysl držet dvoje boty a ideálně ani lyže. Za poslední roky se opravdu objevily boty, které kombinují walk a ski, ehm ona to vlastně vůbec novinka není, ale jsou to prostě boty, které pasují do normálních "alpine" vázání ale zároveň umožňují botu uvolnit pro chůzi, mají "dynafit" piny na pinová skialpová vázání a převzaly něco z čistě skialpových bot - gumovou podrážku, standardně Grip Walk. Přiznejme si, kdo na ledu či schodech v celoplastových lyžácích nehodil tygra. Tyto boty jsou aktuálně označovány jako freetour, freeride apod. V této oblasti existují dva typy základní konstrukce. Oficiální názvy podle mne nejsou, já jim říkám jazykové (anglicky tuším cabrio) a bezjazykové - jazykové mají samostatný často vyklápěcí plastový jazyk, který po zapnutí tvoří část skeletu, zajišťuje předozadní tuhost boty a umožňuje snazší nástup, nebo větší rozsah pohybu při chůzi, ovšem má tu nevýhodu, že jeho hrana často jde proti holeni a to může být nepříjemné, dál úhel jazyku vlastně udává průřez boty v nártu a tak mnohdy tyto boty jsou vhodné spíše pro nohy s "vysokým" nártem. Osobně mám raději lyžáky bezjazykové. Lyžáky se liší i počtem přezek. Na normálních se ustálil počet na 4 (pro dospělé boty), u skialpových bot se kvůli hmotnosti počet přezek redukuje, ale tím ztrácí bota tuhost a regulovatelnost.
Materiál
Lyžáky se dělají z nejrůznějších plastů. V posledních letech letí carbon a to na všechno od kapot aut po lyžáky, takže jakmile je na nich napsáno carbon, musí to být super. A protože to už je moc profláklé začal se v posledních letech používat zase jiný zázrak a to tzv. grilamid. Problém je pak ale třeba s barvením různých takových kompozitů.
Hmotnost
Hmotnost je věc, která je na zeměkouli sice ne všude stejná, ale i tak poměrně dobře měřitelná, přesto s ní výrobci dokážou kouzla. Je totiž víceméně jasné, že pokud s botou chcete lézt i do kopce, chcete aby byla co nejlehčí, takže se každý výrobce snaží svojí botu udělat lehčí než je. Nutné je řící, že lehčí bota zase ztrácí tuhost. Takže se vymýšlí materiály, které jsou pevné, teplotně odolné (především pro teploty pod 0C) ale lehké, vizte předchozí kapitolku. Kouzla jsou pak v tom, že někteří výrobci uvádí hmotnost boty pro co nejmenší velikost, takže pak taková 285MP je značně těžší, než hlásá leták, další finty jsou v tom, že uvádí hmotnost bez různých částí apod. takže ve výsledku vám nezbývá než si vzít do obchodu váhu a boty zvážit.
Tuhost
Tzv. flex index, určuje jak moc je bota "tvrdá", či pružná... ač se výrobci tak nějak shodují v hodnotách, kde 80, 90 bývají měkčí, zpravidla dámské, tvrdost roste k 100, 110, 120, 130 bývají ovykle označovány jako Pro, Race a já nevím co, protože už jsou jakoby hodně tvrdé, tak na její měření žádná norma není a není tak zaručeno, že co je u jednoho 130 není u druhého 110. Tvrdost se zpravidla zvětšuje větší tloušťkou materiálu, takže tužší bota je zpravidla těžší, ne vždy je tužší bota výhoda, resp. pro chodící boty je to spíš nevýhoda. Trochu hůř už se pak určuje jaký je tzv. průběh tuhosti, zda je bota prostě tvrdá od začátku, nebo vyžaduje nějaký náklek atd.
Značka
Jistý punc ve výrobě lyžáků má především Itálie, ale jak víme země původu nemusí dnes být již zdaleka země výroby. Vybrat jednu značku, která by byla nejlepší je stejně nemožné, jako když se každému líbí jiné auto. Boty prostě vybíráme podle vzhledu, emocí a pak podle toho jak nás tlačí. I v oblasti lyžáků je ale dnes problém, protože málokdo má skladem boty různých značek na vyzkoušení, zpravidla prodejny drží tak dvě, a tak pokud nemáte zrovna mainstreamové požadavky, jako v případě touringových bot, nezbývá než dělat kolečko z internetových obchodů a posílat boty tam a zpět. Na vyzkoušení si ovšem vyhraďte několik týdnů.
Krom bot tzv. "z lidlu" asi nelze šlápnout vedle s u nás běžně dostupnými značkami jako Atomic, Dalbello, Dynafit, Fisher, Head, Lange, LaSportiva, Nordica, Rossignol, Salomon, Scott (alphabetical). Pokud by vás to zajímalo, tak např. Rossignol, Dynastart, Lange, K2 a Roxa tvoří Rossignol Group, Dalbello tak nějak peče s Volkl a jistě budou i jiné groupy.
Jak subjektivně vybírat
Zde je rada nejdražší. Obecně totiž když si vezmete botu na sebe v obchodě nebo doma nepoznáte nic. Pokud ji vezmete na kopec, nemůžete ji vrátit. Mně se tedy nejvíce osvědčilo vzít si starší lyžák a na jednu nohu dát nový a na druhou starý. Pokud tedy starý už není "total" je tak daleko lepší možnost porovnat pocit z boty nové a vyšlapané. Vhodné je vyzkoušet předozadní pohyb v botě při nákleku a záklonu, jak moc se vám noha pohybuje v botě při zvednutí nohy apod. Protože lyžujeme především malíkovou a palcovou hranou, bota by měla dobře přenášet i zatížení těchto hran. Vhodné je botu zkusit na různé stupně utažení, kdy např. utažení spodních přezek nezpůsobí nepohodlné utažení v oblasti lýtka (typický problém u jazykových bot). Pokud vám přijde, že bota celkem dobře objímá nohu a není tak vyloženě špatná, můžete a nemusíte přistoupit k bootfitingu. Je ovšem potřeba si řící, že po tomto formování už je bota jen vaše a rozhodně ji nemůžete vrátit, značně hůře se prodá i jako second hand. Většinou je navíc vhodné provádět formování boty až po pár použitích, kdy budete opravdu vědět kde vás bota tlačí. Úpravy bot ale zdaleka nezvládá každá prodejna a budete muset do speciálek pro danou značku.
Doporučené čtení:
Pro ty kdož vládnou angličtinou velmi doporučuji stránky:
Poznámka k prodejnám: Nezkoušel jsem prodejen mnoho, ale obecně se dá říct, že personál je dobrý asi jako hlídač zboží. Samozřejmě, že jsem se daným tématem zabýval, přesto jsem očekával od personálu jistou erudici v oblasti (bot), které prodávají, zvláště pokud je to dokonce spcializované oddělení na skialpové/touringové věci. Chápu, že zboží je dnes hodně a nelze asi o všem vědět vše, ale kdyby personál místo koukání na youtube studoval, co na krámě má, jistě by kamenné prodejny získaly pár bodů navíc proč je využít. Výsledek ale byl, že moje znalosti nabité pár hodinami prohlížení stránek výrobců a prodejců byly větší než personálu, který má zboží prodávat.
Co jsem zkoušel
Dalbello Lupo AX 120
MP 280 17/18 (skelet a botička 285) 1920g (oficiální údaj je 1620g zřejmě pro 265) - bota je designově povedená, spousta drobností je zajímavě řešena, v podstatě i ona aretace walk-ski, je jen opření západky o skelet, žádný složitý mechanismu, přišroubovánim podložky se tak dá korigovat i náklon komínu (neoficiální úprava). Pro pohodlnou chůzi je ale potřeba zcela odstranit jazyk, jinak se v botě fakticky nedá ohnout noha dopředu, po povolení a přepnutí na walk s jazykem je stejně možný jen vetší zadní náklon, případně je nutné povolit všechny přezky. Se zapnutou botou nelze přepnout walk-ski. Proti zapadáváni sněhu je pak součástí skeletu i kožený lacl, jazyk ale neztratit, jinak si nezalyžujete. Bota má v oblasti nártu přezku, která má umožnit, aby se bota přes nárt stáhla (je fixovná do skeletu a v komínu je otvor, který pak určuje jak moc se komín může hýbat), v mém případě ale bota byla v oblasti nártu volná, při stažení, aby volná nebyla jazyk už tak tlačil proti holeni, že jsem měl uškrcenou nohu. V oblasti prstů také až příliš místa. Vzhledem k výše uvedené "fintě" ohledně velikosti bot, by bylo možná lepší zkusit MP 275 ale ta není dostupná. případně přidat další vložku. Dodávaná mi nepřišla, že by byla nějak vyšší. Do boty se dobře nastupuje, výstup už je bez toho abyste vytáhli i botičku horší. Odepínání jazyku je celkem snadné, měl bych trochu obavy o to jestli kovový pant v plastovém úchytu vydrží, ale i kdyby ne, asi to není velký problém. Tuneři pin záměrně vyhazují. Botičká má na jazyku suchý zip, který se přichycuje ke skeletu, nejsem si úplně jist k čemu to je dobré (na vyzouvání?). Dnes již standardní dvě oka na botičce (vzadu a na jazyku), v základní výbavě i stahovací šňůrka a zdrhovadlo, kam se šňůrkou po utažení není nijak vyřešeno. GripWalk podrážka v základní výbavě je velmi příjemná. Pro regulaci náklonu komínu by mělo jít přesadit gumovou výztuhu mezi komínem a spodní části skeletu. Vrchní přezka má možnost přesadit pomocí šroubů, což by v mém případě byla nutnost, protože i s normálním utažením to již bylo na maximum, stejně tak má háček na walk mod, zbylé dvě umožňují jen mikroposuv a háčky na chůzi nemají, vrchní pásek posouvat nelze. Vnitřní botička má velmi příjemný "klouzavý" povrch, vhodný pro chůzi. Bota má možnost nastavit canting (náklon komínu). Za mne vhodné pro lidi s vysokým nártem, pro hraniční velikosti volit raději menší číslo.
Rossignol Alltrack Pro 110 LT
20/21 (skelet a botička 275) 1644g (oficiálně 1590g zřejmě 265) - bota vypadá jako z hračkárny, těžko říci zda zde je větší snaha o odlehčení boty (bota je nakonec opravdu lehká) nebo o zlevnění výroby. Asi to jde ruku v ruce, ale celkově bota spíš nepříjemně překvapuje horším zpracováním - z boty vypadávají ještě granulky plastu hrany místy nezačištěné. Zvláště botička vypadá velmi "levně" - švy jsou místy mimo materiál, či špatně vedené, lepení části opravdu jen naprosté minimum, vnitřní švy na sraz se budou trhat, zvlášť když obutí boty je velmi obtížné, při teplotě kolem 0 téměř nemožné. Skelet je jednobarevný s jednobarevným potiskem, velcro pásek je opravdu měkký (lehký) a tenký a obdélníková spona v něm sotva drží, dělá to dojem čínských popruhů u tašek přes rameno. Přichycení k botě vypadá že se co chvíli vytrhne. V teple bota přijatelně změkne a nastupování je snazší. Po zapnutí je bota rozumně tuhá, trochu nepříjemný je tlak jazyka proti holeni, jazyk je u boty vyztužen řádným kusem plastu. Vložka boty 275 je nevím proč o 5mm delší než moje stávající 275, skelet je značen 260-275, přibaleny jsou ploché vložky do boty (zřejmě pro doladění na 270), stélka je pro mne trochu nepochopitelně tlustší v oblasti klenby nohy a je to jemně nepříjemné, dá se to ale řešit výměnou, případně výrobou na míru. Botička má vzadu suchý zip na dostavění náklonu komínu, podložka přibalena není, stejně tak má očka na šňůru ale opět šňůra chybí. Chod přazek je hodně "zacvakávací" a napoprvé jsem si přiskřípl prst. Walk-ski mechanismus lze přepnout na walk pouze při povolené botě a vyskočí sám, přepnutí na ski jsem ovšem vždy musel dotlačit rukou západku, jinak zcela nezapadla (je to kov proti plastu, časem se může ochodit a fungovat bez dopomoci), plocha je výrazně menší než u Dalbella. Západka opět slouží primárně k povolení boty směrem vzad, dopředu prostě pohyb umožní jen povolení přezek, západka na něj nemá vliv, komín prostě dopředu nejde. Pohyb komínu má velké tření. Přijde mi to celé jako bota spíše pro pár sezon v půjčovně než nějaký klenot. Za obvyklou cenu bych botu kupovat nechtěl. Bota nemá GripWalk, ale jakousi kombinaci gumy a plastu vhodnou pro běžná vázání plus střed boty je pogumovaný. Canting má bota pouze na jedné straně a provedení působí hodně lacině. Bota nemá gumu mezi překryvy plastu ve spodní části a obávám se že tudy bude to boty zatékat, plast sám o sobě je sice poměrně měkký ale gumu asi nenahradí. Troufám si tvrdit že boty Lange XT Free 19/20 budou s těmito velmi shodné. Nutno dodat, že i v tomto setu je pravá bota již vyšlapaná více než levá. Nakonec tou jednoduchostí, tím že mi bota celkem sedí a nízkou hmotností, která je opravdu příjemná, mne bota i přes neduhy celkem oslovila. Bohužel moje vnitřní kotníkové vazy v botě značně trpí, protože skelet komínu se v tomto místě překrývá se skeletem boty a při dotažení i přes poměrně tlustou botičku, není možné v botě vydržet.
Fischer Ranger (Free) 120/130 Walk Dyn
MP 265, 275 19/20, 20/21 - první věc, která si k téhle botě zaslouží napsat je, že absolutně nechápu marketingové veletoče s názvy řad bot. Jen pro ukázku - Lange ke své první generaci touringových bot zvolila název Lange XT Freetour, druhá generace se jmenovala XT Free a třetí XT3, je to do jisté míry ještě pochopitelné i když to chvíli trvá než to dáte. Fischer ale s pojmenováváním nadělal v botách opravdu guláš. Sice zůstalo pojmenování Ranger, ale v řadě Ranger se dělaly právě Free, které měly přepínání walk/ski ale i bez Free, které jej neměly. Navíc původně byla paralelní řada ONE, která krom šířky 99 (standard) měla šířku 101mm. V druhé generaci se to ale zcela změnilo, zmizelo Free a přepínací boty jsou explicitně označovány jako Walk, zřejmě existuje i kombinace bez Dyn (tedy bez insertu Dynafit), ONE je sice širší, ale ze zcela jiného materiálu a v jiné váhová kategorii a naopak nabízející Fischer Vacuum Fit (formování botičky tlakem - ať už si o tom myslí kdo chce co chce). Nutno říci, že tyto boty jsem zkoušel výhradně na prodejnách, parametry se mi hodně líbili, jen cenově to byla ta nejdražší legrace. Jako první jsem zkoušel Ranger Free 120, bota je opravdu lehká botička slušně zpracovaná, i když v podstatě jen černá. Velice dobré přepínání walk/ski, to se Fischeru opravdu povedlo, mechanismus v podstatě není vidět, páčka nepřekáží, botu lze přepnout do walk i zcela zapnutou a komín se pohybuje velmi snadno. Pocitově jsem nicméně v botě nenašel úplně odpovídající pozici a co mě hlavně překvapilo bylo, že grilamidová bota je při pokojové teplotě a flexi 120 neobvykle měkká. Protože tyto boty jsem považoval za parametrově dobrého kandidáta, vydal jsem se ještě do prodejny, kde se náhodou sešlo více velikostí, více generací a více tuhostí této boty (to bohužel není samozřejmost dnes najít). Zkoušel jsem tedy dvě velikosti, ale 265 byla už malá a 275 velká - zapínat spodek skeletu bylo potřeba téměř na doraz. Největší problém jsem ale měl s patou, kde nebylo možné dosáhnout nezvedající se patu v botě. Flexe 130 nicméně již vypadala použitelně. V 20/21 generaci bot Fischer přidal do přední části boty ještě jakousi výztuhu, která zřejmě flexi upravuje průběh, údajně je tam ještě nějaká drobná materiálová změna komínu. Stále ale chybí guma v místě překryvu dvou vrstev boty a není nic horšího než jít tůru a zbytek dne strávit v mokré botičce. Boty jsem tedy nakonec celkem neochotně na prodejně nechal.
Zkoušel jsem i aplikaci Fischer Scan Fit - aplikace pro skenování nohy funguje překvapivě dobře a ukáže všechny potřebné parametry nohy pro výběr boty, její navázání na výběr boty u mě ale nefungovalo a vždy se mi zobrazila celá nabídka bot Fischer, místo takových, které by odpovídali naměřeným rozměrům. Bohužel aplikace nefunguje bez připojení k internetu a jsem si téměr jist, že jejím hlavním účelem je sběr dat pro formování další generace bot.
La Sportiva Spectre 2.0 - tyhle boty jsem nakonec jen prohlédl, jedná se už o příliš skialpovou botu s velmi tuhou botičkou.
Dynafit Hoji Free - bazarová bota, absolutně neseděla, vysoký nárt. Jinak Dynafit považuji za leadra v oboru skialp/touringu, ale pro koho dělají tvar bot to nevím.
Nordica Strider 120/130
MP 270 19/20 1960g - byla to taková poslední rána, než to vzdám. Boty Nordica jsem měl 11 let a v posledních letech mně v nich zlobil vnitřní kotník. Nicméně jsem se po 11 letech vrátil do stejné prodejny, kde jsem před lety nakupoval a vyzkoušel Strider. Od prvního okamžiku jsem byl překvapen perfektním zpracováním botičky a hlavně její patní částí, která prostě sedí. Je nutno řící, že bota je hodně polstrovaná, ale třeba provedení vnitřní stélky je na úplně jiné úrovni než u jiných bot, které jsem zkoušel. Botička je prostě perfektně zpracovaná, má ochranu paty (při častém vyndavání a zandavání to člověk ocení), zajímavý, i když pro mne trochu zbytečně exotický je corkfit - trochu jsem se obával jak je to konstruované, ale při reálném ohledání to vypadá velmi solidně. Designově je bota skoro zbytečně přeplácaná, jednu z výhrad, které mám je hrana přezek - designově sice působí ofrézování hrany zajímavý stříbrný efekt, přezka je ale v tom místě až ostrá. Opět až zbytečně působí zcela přepracované spony z drátu, nicméně se zdá, že to skutečně není úplně samoúčelné a i zde Nordica vymyslela něco novátorského, protože drátěná spona se opírá ve 4 bodech (a barva se tam okamžitě odře). Co se týče flexe, nepozoroval jsem zásadní rozdíl mezi 120 a 130 (jen do 130 se mi hůř lezlo) - 130 mi přišla, že rychle až nepříjemně ztuhne, vzhledem k pokojové teplotě si myslím, že při zimních teplotách je 120 dostačující a odpovídá i normálním lyžákům.
Zde malá odbočka - konstrukčně se "chodivosti" bot této konstrukce dosahuje v podstatě jen tím, že se více vykrojí přední plast komínu a samozřejmě přidá mechanismus fixování a uvolňování paty + konstrukce kloubu komínu musí umožňovat jeho pohyb. Najít optimální vykrojení je pak záležitost cílení boty - např. Rossignol/Lange nemají vykrojení žádné, proto se chovají víceméně jako normální lyžák, naproti tomu Fischer má poměrně velké, což způsobuje zřejmě onen problém s tuhostí boty, ale umožňuje chodit se zapnutým komínem. Jiná je samozřejmě situace u bot typu Dalbello, kde přední oporu zajišťuje v podstatě jen jazyk. Pro "široké" kotníky je pak vykrojení pravé požehnání, protože tento problém byl přesně to proč se v Rossignolech nedalo vydržet.
Mechanismus pro přepínání hike/ride (jak walk/ski ocnačuje Nordica) je u Nordicy také "drátový", designově to nepůsobí příliš robustně, v patě boty je ale pořádný kus kovu jako výztuha, přepínání nahoru a dolů není nic proti ničemu, jen se holt musíte být schopni dotknout paty rukou, možná půjde přehazovat i hůlkou. Po přepnutí na chůzi je možné v omezené míře hýbat i zapnutým komínem, pro pohodlnější chůzi je ale vhodné povolit aspoň spodní přezku. I tak má komín při pohybu ale větší tření. Ač má bota očka na tkaničku, tato se s botou nedodává (škoda, zlepšuje to tuhost boty). Nordica Strider je tedy bota vhodná především pro méně túr a více lyžování.
Ještě poznámka - portfolio Nordicy je velmi dotažené, ke každé kategorii bot má i doplňkový sortiment, jako ponožky pro danou řadu bot - ponožky jsou velmi kvalitní a každěmu je doporučuji, k botám jsou i zadní vložky do komínů k úpravě náklonu a za velmi přijatelnou cenu se dají koupit i výměnné podešve pro běžná vázání místo Grip Walku. Nordica pak dodává samozřejmě i lyže, ale o tom třeba zase někdy jindy.
Zkušenosti s používáním STRider
Jak jste si všimli napsal jsem STRider, to je totiž znění názvu jak je na botě a znamená SkiTouringRider.. celkem hezké.. Obouvání i studen0 boty dobré, trochu mám obavy o tvarovanou patní část, že se obouváním a chozením sešlape a botička přestane mít tak dobré držení kolem achilovky. Pro chůzi je vhodné komín boty rozepnout, přezky ale na mé noze nedrží příliš dobře "odložené" v parkovací poloze. K přezkám je vůbec víc co říct - ten nový tvar je sice hezký, ale není ideální, špatně se totiz polohuje do zubů a často se otáčí, možná to jen špatně dělám, ale na to aby drátek zapadl do obou zubů je potřeba dávat pozor, již jsem jednou zapnul přezku jen na jeden zub místo dvou, protože se mi drátek posunul, jinak s nimi ale problém není. Chůze v botách je supr, dopředu se dá udělat plnohodnotný krok do kopce, náklon dopředu je také dostatečný, ale tam to řeší především vázání. Při náklonu dopředu a povolené spodní přezce se dře plast komínu o zuby spodní přezky. Podrážky jsem zatím vyměnil za klasické alpine (nové lyže zatím nejsou), víc než párkrát bych je ale nepřehazoval, protože jsou to samořezné šrouby v plastu. Co mne zamrzelo je, že bílý nápis Nordica v holením pásku se na několika místech rozsypal a kousky cestují uvnitř pásku - přiliš nechápu, co to je za technologii, ale je to vada jen kosmetická. Trochu horší kosmetická vada je, že v botě, stejně jako u mnohých jiných, jsou lepícími páskami přelepeny šrouby, nýty a kovové části hike-ride mechanismu. Při vyndavání botičky se ale strhávají. Opět to není velký problém, protože se dají buď nahradit nebo prostě vyhodit, ovšem s tím, že se botička bude v daném místě víc drbat. Samozřejmě bota je nová a nepřetvarovaná, takže i přesto, že dobře sedí tak se musí vyšlápnout. Po cca 10 hodinách je znát zlepšení. K botám se dodávají i jakési "ocásky", které jsem usoudil, že jsou na překlápění mechanismu hike-ride, ale příliš tam nedrží, je potřeba udělat aspoň dvojitou liščí smyčku. Na pásku je jedna vychytávka, kterou velmi oceňuji a to je kousek volného suchého zipu v protisměru - to způsobuje, že pásek nevypadává z přezky ani když je povolený. Uvítal bych předsi jen o něco vyšší jazyk boty. Postoj mi přijde vzpříměnější i po té, co jsem z tohoto důvodu na botičku přilepil lýtkovou vložku (suchý zip), opticky ale žádný rozdíl oproti Speedmachine nevidím.