Jak to jen ti živočichové dělají
Občas jen tak sedím na zápraží a pozoruji déšť, sníh a.. nejrůznější druhy živočichů. A nemohu se ubránit obdivu, jak je možné, že tito tvorové přežívají i v podmínkách, které my označujeme za kruté. Přijde mi, že většina lidí přesto považuje život živočichů za monotóní. Aspoň tak vypadá z jejich pohledu z místnosti po celý rok vytopené na 25st, nákupů v supermarketu, koukání na televizi a otravné činnosti v zaměstnání. Většina živočichů prý řeší pouze přízemní starosti o potravu, rozmnožování, útočiště a... to je vše. Lišíme se v něčem? Ano, z rozmnožování se stalo tabu, naprosto jsme ztratili ponětí o tom, kde a jak se bere potrava, a z budování hnízd jsme udělali práci pro někoho jiného. Veškerý náš pokrok je dán specializací, která nás zcela odtrhla od podstaty života - každodeního zápasu o potravu, úkryt, strach z vetřelců či neznámého a složité podmínky evolučního výběru. Zvláštní na tom je, že všechny, kteří jsou blíže této esenci života = rozvojové země, bezdomovce, zvířata atd. považujeme za chudáky.
Jak je možné že živočichové přežijí zimu bez topení? Jak dokáží zásobit potravou ne jen sebe ale i své potomky? Jak to, že jsou čistí a nemusí se pro každou činnost převlékat? Jak dokáží chodit celý den bez bot?
Víte např. kolik kolem vás žije koček? Pravděpodobně nemáte ani tušení jak mnoho. Svého času jsme dělali takový pokus, kdy jsme venku umístili misku s granulemi a monitorovali její stav. V naprosté většině případů strávníka nezjistíte, protože život kočky se s aktivní dobou člověka v podstatě míjí. Zajímavé bylo, že množství koček postupně narůstalo až na nějakých 7-10. Z místa se stalo bojiště, kdo přijde dřív, což nabourávalo běžný kočičí rytmus života a aktivní doba člověka a kočky se začala prolínat. Kočka samozřejmě není ideální příklad, protože je to už většinou kočka domácí-zdivočelá, jejíž životní cyklus je navázán na člověka. Hrozné je, že takových živočichů je poměrně velké množství a to ať chceme nebo ne. Příkladem je spousta ptáků, kteří využívají činnosti člověka ke snažší obživě, v důsledku toho se množství i doposud samostatných druhů stěhuje blíže k lidským sídlům.
Děti v podstatě do určitého věku daleko lépe reprezentují esenci života - všechno ochutnávají, nejraději chodí jen tak a je jim naprosto lhostejné v čem jsou.
Lidská společnost je neuchopitelně složitá - má tolik pater kolik je
lidí. Teprve když jste 14 dní bez supermarketu, vody v lahvích, střechy
na hlavou, a zapomenete všechna hesla, pochopíte o čem život je. Zjistíte, že 8 hodinová pracovní doba je naprostý luxus, stejně jako jistota tří jídel denně, zjistíte, že život je úplně o něčem jiném než nejnovějším firmware do telefonu. Upřímně mnohdy úplně stačí, když si máte 14 dní nést všechno co potřebujete s sebou, jen po svých a bez bufetu na každé křižovatce. Najednou zjistíte, že voda z potoka se dá pít, houby a borůvky chutnají úplně jinak a neobsazený skalní převis je to nejkrásnější místo na světě. Je zvláštní jak rozdílná je satisfakce z takto nabitého, oproti moderněspolečenskému. Jak jiný pohled na svět taková zkušenost dá, jak mnoha lidem chybí a jak moc je změněna civilizací ve které je ten strašný život tak strašný...